Blog

Něco málo o mě a šití aneb jak jedna Dana k šití přišla ;o)

1. 12. 2020

Pocházím z rodiny, kde se šikovné ruce dědí z generace na generaci, vždycky pro mě bylo naprostou samozřejmostí, že máme doma šicí i pletací stroj, látky a klubíčka a že naši chlapi mají nejrůznější nářadí. Vlastně jsem si vůbec neuvědomovala, jak obrovský dar do života nám doma dali. Už jen zkušenost z dětství, že svetr se plete, krajkové dečky se háčkují, ubrusy se vyšívají a většinu věcí lze upravit, nebo opravit, či vyrobit doma, je naprosto nedocenitelná. Jako děti jsme měli nábytek, co dělal táta s dědou, oblečení, které nám ušila maminka, svetry, ponožky a rukavice, které s obrovskou zručností pletla po večerech.

Mezi moje nejkrásnější vzpomínky patří pokojíček pro panenky, který mi rodiče udělali k vánocům, byl tapetovaný - s kobercem, měl okno s garnyží a záclonkou, otevírací skříň, postýlku s peřinkami, křesílka a stoleček. Dodnes jej vidím před očima. Bratři dostali obrovské patrové garáže, kam se dala zaparkovat autíčka všech velikostí. Na stavebnice a hry jsme měli dřevěné krabice se zasunovacími víky, které dělal děda. Dlouho jsem ani netušila, že se hry a stavebnice prodávájí v papírových.

U nás se prostě vždycky tvořilo. Všechno se dělalo doma, měla jsem vždycky pocit, že je to normální...že táta umí všechno a jestli si náhodou nebude vědět rady, pak mu určitě děda poradí. Mami se nebála stříhnout nic, šila nám teplé bundy a oteplovačky, stejně jako šaty na léto. Pamatuji si, jak si došívala šaty těsně před plesem nebo doplétala svetr noc před lyžařským výcvikem. Před dovolenou šila našim chlapům stejné kraťasy a nám sukně. Starý gauč se prostě přečalounil, novou rohovou lavici do kuchyně udělali chlapi ( i když na tu si maminka musela pár let počkat ;o)).

A jak jsem se dostala k šití já? Na panenky jsem šila doma s mami, dostala jsem i plastový šicí stroj na baterky a když nebyly baterie, točil mi nejmladší bratr kolečkem, až se z něho kouřilo. Háčkovat mě učil táta. Chodila jsem ve škole do všech kroužků ručních prací.

Zásadní chvilka přišla na začátku sedmé třídy. Bylo mi dvanáct let. Ve škole jsme o velké přestávce šly se spolužačkou vyzvednout svačiny pro třídu a v přízemí jsme potkaly starou paní. Ta se nás zeptala, kde najde kabinet jedné z učitelek. Shodou okolností hledala naši třídní a ten kabinet byl u naší třídy. Než jsme paní dovedly do druhého patra, dozvěděly jsme se, že hledá děvčata do kroužku šití, který vede. No a od té doby jsem spolu s větší polovinou děvčat ze třídy chodila na šití k babi Pokorné.

Byla prostě úžasná, dodnes vzpomínám na tašku střihů z jemných šustivých papírů, na to, jak křídou malovala na látku a stříhala těmi největšími nůžkami, které jsem kdy viděla. Jak jsme musely kličkovat a stehovat i na to, že i při ručním šití do centimetru patří pět stehů, protože tak je to učili v Paříži, kde studovala. Právě ona mi poprvé ukázala konstrukce střihů ve skicáku s vlepenými modelacemi. Naprosto mě to fascinovalo. Bylo to tak kouzelné, měla jsem pocit, že ona může udělat z látky cokoliv. Ušily jsme si halenky i šaty, sukně. Připadaly jsme si jako opravdové švadlenky.

Oděvnictví na textilní průmyslovce v Aši bylo pak logickou volbou. A musím říct, že učitelům z Aše jsem nesmírně vděčná, za to, co nás naučili a co všechno nám ukázali. Provedli nás celým procesem výroby látek, ve škole byly všechny dílny – přádelna, pletárna, tkalcovna i šicí. Jezdili jsme po exkurzích do továren a všechnu tu teorii viděli zblízka i v praxi. Naučili nás dělat střihy, znát materiály i technologii. Ve škole jsme šili vzorníky snad naprosto všeho a i když nás to mockrát štvalo, dovednosti tím získané jsou dodnes k nezaplacení. Systém střihů, který používám dnes, je v podstatě tentýž, jen praxí upravený a přizpůsobený zakázkovému šití a současným požavkům. Naprosto nejdůležitější pro mě, myslím, bylo to, že jsem získala pocit, že mohu střihnout a ušít cokoliv budu chtít, ať oblečení nebo třeba divadelní kostým, hračku, kabelku a že nic není nemožné.

Jestliže hodně shrnu jak to se mnou a šitím bylo dál, můžu říct, že jsem už ve druhém ročníku šila i pro bratry a první zakázky pro tetičky a známé. Pak jsem si po revoluci otevřela krejčovstí doma, krátce učila na učilišti, vedla výrobu v konfekční dílně, měla zakázkové krejčovstí a pak jsem začala s kurzy šití. To bylo přibližně v roce 2008.

Mám šití a tvoření neskutečně ráda, je mou životní posedlostí a vášní, nikdy mě neomrzí. Prokletím jsou mi nitě a špendlíky i v posteli a neustálá potřeba něco nového vyzkoušet a udělat, a také prostě „potřebuji“ neustále nové látky a mám ráda stroje, nejrůznější šicí pomůcky a vychytávky. Miluji možnost potkávat nové nadšence a setkávat se v kurzech s těmi, kteří mají podobnou posedlost. Je krásné to, co umím, moci předávat dál a vidět, jak se (nejen) ženy posouvají v šití dál a s nadšením se pouštějí do náročnějších projektů a výzev.

Jsem všem skutečně vděčná, že mohu být součástí jejich a teď i vaší cesty.

Vaše Dana

Komentáře (2)

4. 10. 2021 13:42:27, Libuše Soukupová

Krásné povídání, krásny příběh. Taky jsem z rodiny, kde jsme si všechno dělali doma a kde se rozbité věci opravovaly a obnošené věci přešívaly, nic se nevyhodilo. Proto jsem zajásala, když jsem po někalikaletém hledání objevila v Plzni kurzy šití, pro obyčejné lidi, vedené velmi profesionálně, srozumitelně a lidsky s humorem. Kurzy, kde si mohu ušít v podstatě cokoli, protože mám jistotu, že když nebudu vědět dál, dostanu radu nebo rovnou ukázku - prostě neuvíznu a výrobek neodložím nedodělaný. Moc děkuji.

18. 4. 2021 18:02:36, Ing. Ladislava Krsová

Dočetla jsem jedním dechem a oči mám plné slziček. To je tak krásně napsané, to má takovou duši a tolik pozitivního. Každičké slovo je obaleno takovou šicí a tvořící láskou, že z toho až mrazí. Samozřejmě v tom krásném smyslu slova. A to jsem si, Danuško, myslela, že o tobě vím hodně! Nevím. O čem jsem ale přesvědčená je to, že jsem ráda, že jsi mi zkřížila cestu. Resp. že jsem tě před těmi dávnými lety dostala od Ježíška. (Pozn. - od dcery jsem dostala kupón na kurz pro začátečníky). A teď přicházíš s takovou "bombou" v pořádání kurzů! Přeji ti spoustu spokojených kurzistek a zákaznic minimálně jako jsem já. Přeji ti další sílu a odhodlání v rozvoji nabídky v šicím vzdělávání. Přeji ti všechno dobré. Laďka K.